Zrcadlení - recenze

Tááákže... aby bylo jasno, nemám ráda otevřené konce! A proto jsem tu neskutečně dlouhou dobu, než u nás vyšlo Zrcadlení nemohla vydržet. Samozřejmě, že u nás v knihovně se mi dostala do ruky až teď, takže si konečně můžete přečíst moji recenzi... Ani si vlastně nepamatuji, jak se ke mně dostalo Šepotání, ale vím, že se mi strašně líbilo... Divotání mě zase vtáhlo do děje a nepustilo až do poslední stránky s otevřeným koncem...

Teď bych se vlastně měla přiznat, že jsem nečetla Carollovu Alenku (snad možná jedině nějakou dětskou obrázkovou verzi od Disneyho a jestli vůbec, tak ale opravdu hodně dávno...), za což se strašlivě stydím a hodlám to co nejrychleji napravit...obzvlášť, když ji máme doma (i když v nepraktické velikosti školního atlasu světa :D)...

Ztiším hlas, aby mě slyšel jen průvodčí. "Kdysi jsem sbírala hmyzáky a připichovala je špendlíky na korek. Věšela jsem si je dokonce i na zeď. Začínám si říkat, že by nebylo špatné oživit starý koníček. Nemáš chuť stát se prvním exemplářem?" (str. 15)

Zrcadlení opět nezklamalo svou nádhernou obálkou i grafickou úpravou textu tentokrát v červené barvě (kamarádka mě přivedla na otázku, že když mají všechny tři knížky barvu písma podle převažující barvy na obálce, zajímalo by mě, jaké písmo by měla doplňující u nás nevydaná knížka Untamed, na jejíž obálce převažuje bílá :D)

Zůstanu sedět jako přimražená. Super. Nejenže jsem ohrozila své blízké a všechny obyvatele říše divů, ale teď do toho zatáhnu i strýce, kterého znám sotva dvě hodiny, a tátova bratrance, se kterým jsem se ani nepotkala. Přepadne mě pocit marnosti. (str. 77)

V posledním díle série Šepotání se Alyssa spolu se svým tátou, kterému navrátí vzpomínky, vydá do nebezpečné říše Kdekolijinde, aby našla Zacha a Morfea, kteří tam nešťastně uvízli po nevydařeném školním plese (navíc Al doufá, že kluci spojili svoje síly, aby přežili místo, aby se navzájem pozabíjeli). Navíc je to jediná cesta do Říše divů, protože Alyssa neúmyslně zasypala králičí díru, a jediná možnost, jak porazit Červenou královnu a najít mámu, která zmizela v Říši divů.

"Takové jsou pravidla," zakváká kachně podobná potvora a zamává Morfeovi před obličejem deštníkem."Určila je sama královna!" "Takové jsou pravidla?" uchichtne se Morfeus "Pokud mě chceš vyděsit, kačenko, budeš se muset víc snažit. Gramatické chyby ze zobáku uhozeného opeřence mě příliš neděsí." V tu chvíli se na něho sesype všech sedm ptáků jako obrovské vosy a srazí ho k zemi. (str. 106)

V celé knížce (a vlastně celé sérii) se nevyhneme milostnému trojúhelníku. Teď přichází čas na další přiznání a doufám, že mě Morfeovi přívrženci neukamenují, protože já jsem byla od začátku team Zach. Kamarád z dětství, navíc umělec, který pro Al klidně obětoval život (no dobře, někdy mi taky lezl na nervy, jak to přeháněl). Ale Morfeus mi prostě už v prvním díle přišel prostě jako manipulativní šmejd, co myslí jenom na sebe, a nechápala jsem, proč za ním Alyssa pořád chodí. Vadilo mi, když se nechal sežrat Pentlochňapem, protože potom jsem ho nemohla ani pořádně nenávidět. Takže můj vztah k Morfeovi byl opravdu zvláštní - neměla jsem ho ráda, ale zároveň jsem ho musela respektovat.

"Budíčky?" poválím slabiky na jazyku jednu po druhé jako bonbóny. Když mě královna poprvé uviděla, něco takového taky říkala. Morfeus ukáže máchnutím ruky na zdi kolem. "Tak říká ukradeným srdcím. Budíčky." (str. 311)

V Zrcadlení si ale oba kluci prošli pořádným vývojem a světe div se, já si nakonec oblíbila i Morfea. Líbilo se mi, že nakonec oba dokázali táhnout za jeden provaz, aby zachránili Alyssu, kterou oba milují a i když každý jiným způsobem, oba by byli schopní za ni položit život. Neustále mě dostávaly jejich hádky, které už tady nebyly tolik vyostřené, ale skvělá oslovení a hlášky jako Můrák, Hmyzák, Můrfeus a Zmůrysyn mě dostávaly pořád.  Proto se mi nakonec líbil i závěr knížky, který autorka vyřešila ke spokojenosti všech. (Celý ten milostný trojúhelník mi hodně připomínal sérii Křídla, která ale skončila mou velkou nespokojeností - i když se musí nechat, že ten příšerný konec byl dobře promyšlený :D) 

"Tyhle sovy hmyz nežerou, jen je baví ho honit. Kromě toho se Morfík kdykoli může proměnit." Uchichtnu se. "Tu sovu sis vymyslel ty?" Zach se zazubí. "Je to pro hmyzákovo dobro. V jeho věku se musí udržovat ve formě." (str. 400)

Abych to shrnula, vás vtáhne do děje stejně jako ty předchozí dvě, napínavosti, akce ani humoru a romantiky nechybí, takže rozhodně čtěte. Já sama jsem na konci jaksi neměla dost, takže bych klidně uvítala pokračování ať už se Zachem nebo s Morfeem. Možná by mohli přeložit Untamed, která je doplňující knížkou série. (Recenze na předchozí díly na blogu nehledejte!)

Autor: Anita Grace Howard

Originální název: Ensnared

Série: Šepotání 3

Rok vydání: USA 2015 / ČR 2016

Nakladatelství: CooBoo

Překladatel: Magdaléna Stárková

Žánr: Young Adult, fantasy

Počet stran: 432

Moje hodnocení: 80%