Nebojte se nehodlám se svým oblíbeným spisovatelem skončit nadobro, jen jsem prostě dočetla i jeho poslední knihu. Říkám poslední, i když jsem je nečetla popořadě. Sice jsem po ní cestou na dovolenou poslouchala v autě audioknihu Inferno, ale recenze na audioknihy zatím neplánuji... ale vraťme se k tématu. Pavučina lží (v dalším vydání také jako Anatomie lži) je knížka samostatně stojící a nezapadá do autorovy série s Robertem Langdonem, což může být dobře... i špatně :)Takže zaprvé, hlavní hrdinkou celého příběhu je (podobně jako v Digitální pevnosti) žena. Poměrně sympatická Rachel Sextonová, která je naneštěstí dcerou vysoce postaveného senátora, ale rodiče si člověk nevybírá... Senátor Sedgwick Sexton mi byl nesympatický už od samého začátku, šlo prostě o chlapa, kterému moc stoupla do hlavy a na rodinu měl čas vlastně jen v případě, že něco potřeboval. Začátek byl poněkud pomalejší, rozvláčný a ne tak úplně zajímavý, což jsem si možná způsobila sama tím, že jsem si na knížku nedokázala najít čas a četla ji jen po krátkých částech. Nicméně touhle relativně klidnou situací pořádně zamíchá nález unikátního meteoritu, ve kterém jsou nalezeny pozůstatky mimozemského života... K místu nálezu v Arktidě se mezi tím sjíždí kromě týmu NASA i několik předních nezávislých vědců (včetně sympatického oceánologa Michaela Tollanda) a Rachel požádá samotný prezident, aby nález také obhlédla a potvrdila jeho pravost. Všechno je zdánlivě úžasné, fyzikální zákony se převrátili naruby, ale, co když přece... Nález unikátního meteoritu zrovna před prezidentskými volbami může být docela podezřelý, když se každý i Rachelin otec snaží získat u voličů plusové body...
Tolland si sundal bundu a lehl si vedle šachty. Rachel nevěděla, co si o tom má myslet. "Co to děláte Miku?" zeptala se ho. "Chci zjistit, jestli dovnitř přitéká slaná voda." "A to zjistíte tak, že si lehnete na led bez bundy?" "Jasně." Tolland se doplazil k okraji otvoru, vzal bundu za rukáv a spouštěl ji k hladině, až se manžeta druhého rukávu ponořila do vody. "Tohle je nesmírně přesný test na zhjištění obsahu solí. Používají ho jenom nejuznávanější světoví oceánologové. Říká se mu >>olizování mokré bundy<<." (str. 170)
V Pavučině lží se opět promítá Brownova vypravěčská forma. Rád si pohrává s fakty, takže jestli si chcete udržet trochu nadhledu, nesmíte věřit vlastně nikomu a ničemu. Tentokrát jde zdánlivě spíše o technickou a vědeckou zápletku, ale hlavní náplní jsou promyšlené tahanice a intriky NASA a vysokých politiků a poměrně hodně napětí a akce. No... taky jde o zajímavou zkušenost, i když tentokrát bych možná radši uvítala umělecko-historické téma z pozdějších sérií o Langdonovi. Postavy mi byly prostě sympatické (jiné slovo mě bohužel nenapadá) a docela propracované. Romantická zápletka mezi Mikem a Rachel je všechno jenom ne nečekaná, ale přesto mi nějak nevadila (a u závěru v Bílém domě jsem se docela dobře bavila :D). Svým způsobem jsem si trochu oblíbila i ostatní postavy Corkyho, Gabrielu (vloupání do senátorovy kanceláře s odbíjením hodin bylo skvělé :D) i prezidenta a některé záporáky... Hlavního viníka celé téhle zapeklité situace budete hledat opravdu dlouho, a přece nikomu nedojde, že ho má celou dobu před nosem... to je přesně Brownův styl.Corky ji přivítal s plnou pusou. "Tak co si dáš? Sendvič s kuřetem, co smrdí rybinou, sendvič s hovězím, co smrdí rybinou, nebo sendvič s vaječným salátem, co smrdí rybinou?" Rachel ho stěží vnímala. Otočila se k Tollandovi a zeptala se: "Miku, za jak dlouho můžeme získat potřebné informace a odletět z lodě?" (str. 420)
Autor: Dan Brown
Originální název: Description Point
Série: -
Rok vydání: USA 2001/ ČR 2005
Nakladatelství: Metafora
Překladatel: Blanka Petáková
Žánr: thriller, sci-fi
Počet stran: 536
Moje hodnocení: 78%
Žádné komentáře:
Okomentovat
Budu ráda za každý komentář a budu se snažit na něj odpovědět! Uvítám nápad, radu i kritiku... můžete mi napsat i na irena.kadava@gmail.com