100% romantika | Mé sladké šestnácté století - recenze

Z vlastní zkušenosti už vím, že recenze je lepší psát hned po dočtení knížky, takže jsem se rozhodla místo pracně sesmolené recenze na Vražednou léčbu napsat okamžitě recenzi na tuhle romantickou jednohubku, než stihnu zapomenout o čem to vlastně bylo.

Cath Crawfordová je tak trochu neobyčejná holka, co má za několik dní oslavit šestnáctiny. Proč neobyčejná? Když pomineme fakt, že ačkoliv spolu nežijí, její máma je slavná hollywoodská herečka a táta režisér, Cath přímo miluje renesanci. Proto, když tátova nová snoubenka Jenna vymyslí pro Cath pitomou oslavu jejích "sladkých šestnáctých narozenin", kterou si Cath nepřeje, uprosí tátu, aby mohli jako takové malé odškodné jet do italské Florencie.


Cath nijak netouží jít na rodinný výlet s Jennou a tátou, proto se raději vydá na prohlídku renesančních památek, kde ze všeho nejvíc obdivuje Michelangelova Davida. Při zpáteční cestě se rozhodne trochu odvázat a navštíví stan jakési cikánky, která jí řekne svou věštbu a pak ji z jakéhosi nevysvětlitelného důvodu pošle o 500 let zpátky v čase...

"Jo spala jsem bezva... velmi dobře." Sakra, tohle je ale těžké. Popadnu malou zlatou vidličku a chystám se nacpat si pusu, než zase něco plácnu, ale zarazím se. Zuby vidličky jsou krátké a rovné, bez jakéhokoliv zakřivení. Otočím ji v dlani. Divná věc. Zvednu oči a spatřím udivené pohledy tety i Alessandry. Hádám, že jsou zvyklé na tvar středověké vidličky. (str. 52, 53)

Od téhle knížky jsem neměla velká očekávání, ale miluju tématiku cestování v čase, tak jsem si ji nakonec v knihovně přece jenom půjčila. Tak trochu jsem čekala, že budu muset mít nějaké znalosti ohledně renesance, nebo se o té době alespoň něco dozvím. Netušíte jak velké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že jde o čistě romantický příběh bez jakýchkoliv významných historických faktů.

Cath se tedy propadne do renesance, na místo nějaké své prapraprasestřenice nebo kdo to je Pazienzy D'Angeli, která přijíždí po smrti svých rodičů z Londýna do Florencie, kde bude bydlet s tetou strýčkem, sestřenicí Alessandrou, bratrancem Ciprianem (ne vážně, lepší jméno vybrat nemohli :D)  jejich přítelem, do kterého se Cath čistě náhodou zamiluje a navíc ji strýček chce provdat za staršího bohatého obchodníka...

"Rovněž zpíváte?" Koutkem oka zahlédnu, jak teta Francesca stáhne rty. Alessandra si pohrává se záhyby na své sukni, strýc Marco upřeně hledí do talíře a Cipriano si nervózně odkašle. Potom se ozve vyprsknutí a pět párů se stočí k překvapenému Ciprianovi. "O-omlou..." Ciprianovu omluvu přeruší další uchechtnutí a zrudnou mu tváře. Statečně se to snaží potlačit, když si ale vybaví moje strašlivé představení, je to na něj zřejmě příliš. Dusí se, kucká a svíjí, než se naplno rozchechtá. Plácne do stolu, až do vzduchu vyletí lžička. S hrůzou pohlédne k zemi. Kdyby šlo o kohokoliv jiného, nedivila bych se.Ale Cipriano se vždycky snaží zachovat klid a důstojnost, aspoň na veřejnosti. Házíme po sobě pohledy. Vědí, že smát se mi by bylo špatné. Zoufale se snažím přestát další ztrapnění, ale je to marné. Všichni se rozřehtají, včetně mě, akorát Niccolo na nás zmateně kouká. "Ehm, to mělo znamenat, že ne," dodám na vysvětlenou a otřu si slzy. Alessandra se rozchichotá. "Předpokládám, že se k vám ještě nedostaly klepy od Stefaniů, ale řekněme, že máte celkem štěstí, protože jste unikl tomu hudebnímu dýchánku. Na mém zpěvu bylo hodně nedostatků." Niccolo pohodí hlavou, jako kdyby tu představu chtěl setřást. "Jsem si jist, že máte hlas, jako skřivan." Pohlédneme na sebe s Ciprianem a on se ušklíbne. "Nebohý skřivan." (str. 127, 128)

 ...omlouvám se za dlouhý úryvek, ale já musela :D :D :D

Už dávno bych knížku možná odložila, ale bavily mě ty komické scény, kdy Cath provedla nějaký historický přešlap. Možná bylo chybou celé knížky, že jsem se s hlavní hrdinkou nemohla ztotožnit, a proto se většinou tak maximálně smála její pitomosti.

Dalším příšerně otravným aspektem knížky byl Lorenzo alias Pan dokonalý (nejčokoládovější oči, jaké jsem kdy viděla, dlouhé řasy, broskvové rty, světlé kudrnaté vlasy, takže vypadá jako andílek - k tomu všemu velký umělec, co neustále trousí komplimenty...) Tenhle Lorenzo byl prostě tak moc dokonalý, že mi od začátku pěkně lezl na nervy. Chvilkami se zdál jako fajn kluk, ale autorce nikdy neodpustím, že ho vybásnila jako toho nejdokonalejšího kluka pod sluncem... upřímně myslíte se že někdo takový vůbec existuje?

Knížka pro mě byla prostě moc jednoduchá a PŘÍŠERNĚ PŘESLAZENÁ, chyběly mi v ní historická fakta a sympatická hlavní hrdinka. Podle obálky a anotace jsem usuzovala, že batoh, který si s sebou Cath vezme bude hrát nějakou roli... nehrál. Mohla bych to svést na věk, ale jsem přibližně stejně stará jako ona hlavní hrdinka... příběh má další dva díly, kterým dám možná časem šanci, ale nic závratného od nich čekat nebudu!

Autor: Rachel Harris

Originální název: My Super Sweet Sixteenth Century

Série: Mé sladké šestnácté století 1

Rok vydání: USA 2012 / ČR 2013

Nakladatelství: CooBoo

Překladatel: Andrea Vašíčková

Žánr: Young adult, ROMANTIKA, cestování časem

Počet stran: 256

Moje hodnocení: 55%